Létající klobouk je čtrnácté bigbandové album Milana Svobody. Všechny skladby na tomto albu spojuje volná inspirace melodiemi Jaroslava Ježka. Milan Svoboda však k Ježkovým tématům, často už vlastně zlidovělým, přistupuje velmi různorodými způsoby. Někdy se k nim otevřeně hlásí, jindy je spíše utajuje. Dává jim odlišné tempo, jinou harmonii, vždy z nich využívá jen části. Někdy zřetelně ocituje melodii, ale vzápětí ji změní. Mnohdy je tak původní motiv už jenom těžko k poznání. Svoboda se nedrží raného swingu, využívá široké škály novějších žánrů, vytváří komplikované bigbandové kompozice plné pestrých nálad. Podobně jiné progresivní big bandy radikálně předělávaly třeba George Gershwina, a můžeme koneckonců jít pro srovnání i daleko víc do historie: také Johann Sebastian Bach využíval starší chorály a vytvářel z nich nová díla. A Milan Svoboda s Kontrabandem již dříve – a se zřetelným posluchačským úspěchem – nahrál přearanžované vánoční písně a koledy, pro Moravskou filharmonii zase upravil a nahrál hudbu Beatles. I tady měly všechny skladby společného jmenovatele, ale výsledek byl nový a originální. „Ten cyklus na motivy písní Jaroslava Ježka vznikal víc než deset let,“ prozradil sám Milan Svoboda. „Nechtěl bych však ty konkrétní ježkovské inspirace moc vysvětlovat nebo rozebírat. Leccos bylo vymyšleno jako takový fór pro pozorné posluchače – ať si to tedy oni sami najdou. Každá skladba je odlišná: někde je swing, jinde latina, taky rockové vlivy, některé skladby jsou baladické nebo impresionistické… Prostě šlo mi o to, aby to bylo bohaté v instrumentaci a aranžmá, náročné na interpretaci, hodně barevné a komplexní…“
zdroj:ts
