Pátý díl cyklu Nejisté jistoty zachycuje Vladimíra Mertu v období bilancování a pochybností. Jsou to ještě nejisté jistoty, nebo už spíš jisté nejistoty? Písně na albu působí jako otevřený rozhovor - bez masek, s důrazem na upřímnost a vlastní zkušenost: od titulní skladby Nebe nepočká přes provokativní Miss Anarchii až po závěrečný Virus, který dnes rezonuje možná silněji, než autor původně zamýšlel.
Merta se v těchto skladbách obrací především k sobě samému. Opírá se o kulturní a duchovní tradice, které ho dlouhodobě formují, stejně jako o své hudební vzory - Boba Dylana, Leonarda Cohena nebo Joan Baezovou. Nejde mu o hledání univerzální pravdy, ale o osobní výpověď. Výsledkem jsou písně, které nejsou vždy jednoduché ani jednoznačné, ale o to víc autentické. Mertovy texty bývají označovány za složité. Možná právem - nejsou to písně na jedno poslechnutí. Ale právě v tom spočívá jejich hodnota: jsou vrstvené a každé další přehrání odkryje něco nového.
V době, kdy hudba často slouží jen jako kulisa, přichází Nebe nepočká s jedenácti skladbami, které vyžadují soustředěný poslech. Celá série Nejisté jistoty nikdy necílila na masové publikum - a právě v tom spočívá její síla. Nebe nepočká tak uzavírá pentalogii jako její přirozené vyústění.
